Anarchismus jako budoucí společenské zřízení?

07.06.2021

Mám ráda debaty na téma politiky. Tedy, dokud je debata podnětná, a rozmlouvající se alespoň tváří rozumně... což ve zkratce znamená, že pokud mi někdo v prvních pár minutách řekne, že Piráti lidem domů povinně nastěhovávají imigranty, Oka*ura je jediný zachránce našeho státu a Ba*iš je neposkvrněný spasitel, balím si kufry. Naštěstí, se obvykle potkávám s úrodnější půdou.

Pro ty nejzáživnější rozhovory nemusím daleko, odehrávají se mi přímo doma v obýváku. Mně dva nejbližší muži jsou jako jing a jang. Jeden ostřílený pardál, tehdy stojící u zrodu nové levice, za každou cenu prosazující socialismus, obhajující přerozdělování majetku, velkou moc státu a regulování nejlépe všeho, co jde. Samozřejmě však za účelem co největšího blaha a bezpečnosti ve společnosti, postranní myšlenky tam hledat nemusíte. A na druhé straně mladá divoká krev, s vizí anarchismu, žádným státem, nulovou politickou autoritou a zcela volným trhem. Abychom v tom měli jednoznačně jasno: stojí proti sobě socialismus s lidskou tváří a anarchismus s důrazem na trh. A já někde mezi nimi. ... Po jedné debatě, která nebrala konce, jsem se zapřemýšlela, jaká je to vlastně výhoda, protože nic krajnějšího (ani z jedné strany) na mě už snad nikdo nevytáhne... nebo alespoň zatím jsem se s tím nesetkala.


No a k tomu mému stáním někde uprostřed... Osobně vlastně nemám zrovna v lásce škatulkování typu "pravice" x "levice"... ani v politice, ani nikde jinde, ale pro stručnou orientaci v jednotlivých směrech a smýšleních je to praktické. Někde na půli cesty možná skutečně stojím, formuju se, na něco horlivě přitakávám a s něčím vášnivě nesouhlasím. A obor politické filosofie jsem si za poslední roky vcelku oblíbila. Jedním z mých nejoblíbenějších filosofů/politologů je Robert Nozick, autor jeho předního díla - Anarchie, stát a utopie. Když bych měla jeho myšlenky velmi rychle a stručně shrnout: chtěl by minimální stát. Stát, který bude mít na starosti pouze justici, aby zajistil opravdovou nestrannost; ochranu a případnou obranu občanů. Absolutně nesouhlasí s přerozdělováním majetku ve společnosti, demonstruje to na myšlenkovém experimentu s basketbalistou, který si za sezónu vydělal krásnou sumu díky tomu, že byl úspěšný a lidé si rádi zaplatili za to, aby ho viděli. Potom však přišel do akce stát, který řekl, aby se o peníze podělil, a dal je i těm méně úspěšným, kteří třeba nemuseli trénovat tak tvrdě jako on, nemuseli hrát tak jako on, a podobně. Nozick tak daně, a jejich vybírání klasifikoval jako čistou formu otroctví, a zakládal to už na myšlenkách Johna Locka, dle kterého má každý jednotlivý člověk právo na své tělo a na vše, co oním tělem vyprodukuje - na všechny výsledky své práce. ... Je taky potřeba brát zřetel na to, že ve státě (alespoň v tom, jako ho známe my) se s vámi nikdo nebaví o vašem názoru. Nikdo se vás nezeptá na to, jestli s tím systémem souhlasíte. Jestli vám vybírání daní a jejich míra přijde správná, jestli vám přijde v pohodě stávající zřízení, jestli chcete takhle pracovat, odvádět povinné sociální a zdravotní, využívat státní podniky a vše další, co to zahrnuje. 


A pokud náhodou nechcete a s něčím nesouhlasíte, jednoduše se odstěhujte ne? No jasně, ale kam že vlastně? Všude to je dost podobné, co? Máte-li dost peněz na to, abyste si koupili vlastní ostrov, na který se nejlépe nebudou vztahovat zákony žádného státu, a nikdo si na vás nebude vydupávat své požadavky, tak se vám to možná povede, ale pro drtivou většinu populace je potřeba plán trošku jiného ražení. Stejně tak je potřeba všechno neustále zpochybňovat a kritizovat, konstruktivně, samozřejmě. Krásnou ukázkou, jak to vypadá, když se zpochybňování neděje, je směr komunitarismus, ve své čisté formě. U něj je na prvním místě morální zvyklost. Žádná svoboda, žádný pokrok, jen časem osvědčené zvyky. Abych vám to maličko osvětlila, převeďme to do praxe: volební právo pro ženy? homosexuální páry na veřejnosti? svržení tyrana? Tak to ani náhodou. Nikdy to tak nebylo a nebude to tak ani teď, lidi jsou na to zvyklí takhle. ... A já si občas říkám, nemůžeme podobně dopadnout i s naší slavnou demokracií? Co za šašky v té vládě občas sedí? Kdo je volí? Jaká je vzdělanost voličů v tomto tématu? Kde si zjišťují informace? Kde je ten veřejný prostor pro otevřenou, konstruktivní diskuzi? Protože internet to, vážení přátele, opravdu není. Zavítali jste někdy na facebookový profil hnutí SPD? Zkuste si napsat komentář podepřený fakty a vyvrátit tím některou ze lží, dostane blok do pár hodin. Ať se tady nestrefuju do jednoho místa, podívejte se téměř na jakoukoli stránku s trošku více lidmi, a z toho "intelektuálního" průjmu se vám protočí oči. Jedeme z kopce, a prudce. A já se obávám, že nikde nevidím záchranou brzdu. 

A není to jen o tom, kdo sedí ve vládě. Co má znamenat to, že musíme rozebírat rovnost pohlaví? Vysvětlete mi někdo, jak ta nerovnost mohla vzniknout? Jak mohl -v dnešní době- vzniknout 20% rozdíl mezi platem ženy a platem muže na stejné pozici? V neposlední řadě, co má znamenat premiér, šířící dezinformace a čerpající dotace do svých gigantických podniků, jakoby sosal z kapsy vlastní babičky o narozeninách? Prezident, který nevhodně uráží moderátorku v přímém přenosu a chlubí se informací, kolik alkoholu denně vypije? První dáma, kterou ovšem jde vidět asi tak často, jako v posledním roce schovávajícího se prezidenta; a druhá dáma, která si na instagram v době obrovské krize fotí oblečky svého psa a sídlí povrchní řeči o tom, jak si narozdíl od toho proletariátu užívá? ... Pořád to někomu nedochází?


Skutečně je demokracie to nejlepší možné zřízení? Já si upřímně nejsem jistá, a vy posuďte sami.

Nahlédněme ještě na nejčastější námitky proti anarchistickým zřízení. Ujasněme si taky, že anarchismus se nerovná anarchie. Anarchie je stav naprostého chaosu a neuspořádání. V anarchismu mohou fungovat zákony na nichž se lidé domluví, smlouvy, atd., není ale žádná politická autorita. Když se s odstupem zamyslím nad kritikou, s níž se potkávám nejčastěji, zdá se mi, že pramení spíš z nezkušenosti, neznalosti a hlavně strachu. Pro příklad: lidé se bojí, že když nebude žádný velký bratr, který by na celou situaci bedlivě dohlížel, musí se kolosálně zvrhnout. Pracovníci budou kapitalisty vykořisťovaní, jídlo se nebude dát jíst, apod. Reálně to ale prakticky snad ani není možné, protože bude tak brutální konkurence, a každý bude mít neskutečnou volnost v rozhodování se, takže člověk s pocitem využívání v práci prostě bude moct jít k někomu, kdo mu dá lepší podmínky. Stejně tak s jídlem, určitě se objeví někdo, kdo vám rád prodá čerstvé mléko z farmy, protože nabídka se s radostí ozve na poptávku. Podobně bychom měli být z historie poučení o tom, jak se vláda může poměrně jednoduše zvrhnout v nemilou nadvládu neomezeného despoty. Geograficky ani nemusíme chodit příliš daleko, abychom se s tím potkali. Nebo do třetice sociální systém a vlastnění "veřejných statků." Dnes se celkem běžně setkáte se soukromými parky, galeriemi a podobnými atrakcemi, vlastněními obvykle nějakými miliardáři. A jak to tam vypadá? Obvykle vám ještě dají vstupné zadarmo. Osobně nejsem zastáncem toho, aby se vše nutně převedlo do soukromého vlastnictví, ale určitě ne ani toho, aby vše vlastnil stát, protože jeho služby často zkrátka nefungují. Je potřeba diverzita, zdravá konkurence a  možnost volby pro uživatele.

Měli bychom si na tolik věcí dávat pozor. Být tak obezřetní a poučení, a přesto, podívejte se, kde jsme.

Svobodný přístav nedávno oznámil sběr podpisů, aby se mohli stát politickou stranou a kandidovat do voleb. S jedním velkým ale - nechtějí vaše hlasy, chtějí pouze ty podpisy. Jejich účelem je vytvoření právě onoho prostoru pro diskuzi, dovolím si říct, možná kopnutí do vosího hnízda.

Já jim svůj podpis dala, a včera se dozvěděla, že nasbírali dostatečný počet. K tomu srdečně gratuluji a pevně doufám, že svůj účel splní.

Chce to ještě vývoj, obrovskou cestu, ale především to chce otevřenou mysl, kritické myšlení a hodně diskutování. Věřím, že to posuneme k lepšímu.

Čili ve finále - netuším, jaké bude budoucí společenské zřízení. Nemyslím si však, že to bude demokracie, protože ukazuje své podstatné nedostatky. Taktéž si to nemyslím ani o anarchismu, jelikož na něj v současné době nejsme, jako společnost, v tom správném stádiu. 

O ideálu mám svou vysněnou představu, ale o té třeba někdy příště.




Dále by se vám mohlo líbit: 

Vytvořte si webové stránky zdarma!