Máme za VŠ platit?

26.05.2021

Jednou z mých letošních školních povinností bylo napsat odbornou esej na některé téma spadající do sociální politiky. Vybrala jsem si problematiku zpoplatnění veřejných vysokých škol v České republice.           A proč zrovna toto? Zavedení školného se týká mnohých z nás, může silně ovlivnit budoucí růst vzdělanosti a úroveň univerzit. Máte-li tedy chuť a chvilku, počtěte si.

Při reformě školství bude zpoplatnění terciárního vzdělávání zastávat velkou otázku, je proto důležité zvážit tuto možnost ze sociálního i ekonomického pohledu a brát v potaz potenciální kladné i záporné stránky,         k nimž by nové školné mohlo v budoucnu vést.

V zavedení školného na českých státních vysokých školách vidím velký potenciál a nemálo výhod, zejména ohledně zvýšení kvality poskytovaného vzdělání a služeb, autonomie institucí a postavení studentů. Zároveň zde však vyvstává mnoho negativ, které samozřejmě mohou napáchat více škody než užitku.

V eseji se nejdříve podíváme na stávající situaci našich škol, poté na vybrané země, v nichž školné zavedeno je, následně představím argumenty pro a proti zavedení poplatků a vizi, jak by mohly zpoplatněné vysoké školy fungovat.

Celou práce je vedena především v úvahové a hodnotící rovině, jelikož diskutovaní o skutečné realizaci, potřebné legislativě a souvisejících záležitostech je na práci podstatně rozsáhlejší.

1. Stávající situace

Jak je stanoveno v jedné z hlavních linií nové Strategie 2030+ (linie 5), české školství by potřebovalo získat finanční stabilitu. Ze zemí EU se v procentech HDP vynaloženého na školství pohybujeme na pozici spodních příček. V roce 2016 výdaje činili 3,6 % HDP, na podobné úrovni se umístilo Lucembursko se stejnými procenty, upozorňuji, že Lucembursko má pouze jednu VŠ a ta byla založena v roce 2003. Itálie (3,8 %), Bulharsko (3,9 %), Litva (3,9 %), s nejmenším výdajem Rumunsko (2,6 %) a naopak mezi země               s největšími výdaji se řadí Švédsko (7,1 %), Norsko (7,0 %), Finsko (6,6 %), Island (6,5 %) a Belgie (6,4 %), průměr se pohybuje mezi 4 až 5 %. Pro lepší geografickou představu zmíním ještě výdaje našich nejbližších sousedů: Slovenko (3,9 %), Německo (4,5 %), Polsko (4,6 %) a Rakousko (5,4 %).[1] Konkrétně na terciární vzdělávání bylo v ČR v téže roce vyčleněno 0,7 % HDP.[2]

Veřejné vysoké školy (dále jen "VVŠ") v České republice jsou pro studenty bezplatné, a to jak pro studenty domácí, tak pro studenty ostatních členských zemí EU. V kompetenci je má MŠMT. Momentálně je evidováno 26 VVŠ. Dále jsou státní vysoké školy, které jsou v kompetenci Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany, jmenovitě sem spadají pouze dvě instituce a to: Policejní akademie České republiky v Praze                   a Univerzita obrany. Soukromé vysoké školy (dále jen SVŠ) obvykle pobírají poplatky za studium (školné), od státu můžou žádat o dotaci pouze na ubytovací a sociální stipendia. Na MŠMT momentálně evidováno 33 aktivních SVŠ. A nakonec se můžeme setkat také se zahraničními vysokými školami, což jsou jinými slovy tuzemské pobočky VŠ sídlících v zahraničí. Studenti z jiných členských zemí EU mají opět zaručeny stejné podmínky pro studium jako studenti domácí. Věkové omezení je ve spojitosti s poplatky, konkrétně pro všechny uchazeče či studenty starší 26 let.

V posledních letech si v porovnání se zeměmi EU, co se týče VŠ, stojíme lehce rozporuplně. Rychlým tempem se snažíme dorovnat počet absolventů se západní částí Unie, ale financování stále stagnuje či        v horším případě po malých částech ještě klesá. Studium je pro studenty bezplatné, školy financuje stát, předpokládám však, že není nutné upozorňovat na fakt, že rozpočet je samozřejmě financován z našich daní čili školy jsou financovány obvykle staršími, již pracujícími generacemi a podobně budou budoucí absolventi hradit studium mladším, studujícím jedincům. Díky věkovým regulím se eliminují tzv. "věční" studenti, kteří mají na vystudování navazujícího magistra maximálně sedm let. Po finanční stránce tedy mohou být náročné akorát náklady na život, jako je případné ubytování, zajištění potřeb a školní pomůcky.    V tom mohou být nápomocné ubytovací a sociální stipendia, která vysoké školy nabízejí. Tím se stává terciární vzdělání přístupné, přestože náklady na žití jsou poznatelnou položkou, rozhodně je to menší překážka, než by bylo přidané školné, kvůli kterému proběhlo už několik debat, jimž se budeme stručně věnovat v konečné části práce.

Negativní postoj k zavedení školného je zatím jasně převažující. Nesouhlasí s ním ani ČKR (Česká konference rektorů) a Studentská komora Rady vysokých škol je rovněž dlouhodobě proti. S tendencemi nové Strategie 2030+ se idea zavedení školného také přímo neztotožňuje, jelikož jedním z cílů je i snižování sociálních nerovností ve vzdělávání, k nimž by mohlo školné bezpochyby přispět. Je však otázka, zda by nemohlo vést k větší finanční stabilizaci a který z argumentů by měl případně vyšší váhu.


2. Země se zavedeným školným

Jmenovitě zde vyberu několik zemí, které poslouží jako ilustrativní příklady systému, v němž je školné zavedeno. Promítneme si tak na nich možné částky a fungování.

  • členské země EU

Nizozemsko má na VŠ zápisné i školné, všichni dostávají základní stipendium na financování studia a je možnost žádosti o půjčku. Školné se platí až po ukončení povinné školní docházky, pouze na některých školách s povinnou školní docházkou si lze připlatit za nadstandard.[3]

Belgie měla ještě do roku 2004 zavedený pouze registrační poplatek,[4] aktuálně už však má i školné, které se v Belgii i zmíněném Nizozemsku pohybuje kolem 1000 € za akademický rok. Obě země mají kvalitní univerzity a dobrou životní úroveň.[5]

Ve Francii se o financování VŠ rozhoduje centrálně a hlavní slovo má Ministerstvo vnitra, státní dotace dostávají i soukromé školy.[6] Školné je poměrně nízké, v bakalářském programu vychází akademický rok přibližně na 170 €, v magisterském 220 € a doktorandském 340 €.[7] Francouzské školy jsou poměrně populární i mezi zahraničními studenty, kteří tvoří asi 12 % celkového počtu. Školné sice je jedno z nejnižších, je však potřeba brát v potaz životní náklady, které jsou naopak poznatelně vyšší.

  • země mimo EU

Kvůli probíhajícímu Brexitu do této kolonky přiřadím i Velkou Británii, která je svými vysokými školami pověstná. Rok studia na jedné z nich vyjde v přepočtu přibližně na 250 000 Kč, na tyto výdaje britská vláda poskytuje půjčky domácím, a prozatím i ostatním studentům z členských zemí EU. Společně s nemalými životními náklady tak vyjde tří leté bakalářské studium zhruba na 1 500 000 Kč a více.[8]

Dále sem samozřejmě patří USA s jejich, nejen těmi vyhlášenými, univerzitami. Značné rozdíly nejsou jen mezi tuzemskou a tamní školou, ale i mezi školami ve státech navzájem. Po finanční stránce pro nás budou jejich částky nejspíše lehký šok. Pro představu, roční školné na Harvardu vyjde na necelý milion korun,[9] avšak na University of Wisconsin "pouze" na 350 000 Kč. Americké školství je ukázkou systému, který je pro Evropu zřejmě nepředstavitelný. Tvrdý konkurenční boj, velké zadlužení, a často obrovský tlak na studenty, což by, dle mého názoru, neměla být ideální charakteristika terciárního vzdělávání.


3. Jak by vypadalo školné

Nyní si pouze stručně ujasněme, jak by školné, v hrubých obrysech u nás vypadalo.

V této práci operuji s ideou, v níž by zpoplatnění VŠ bylo plošné a týkalo se všech studujících, nikoli pouze určité sociální skupiny, od určitého příjmu rodičů... Školné by také mělo spíše symbolický charakter, za účelem zlepšování kvality vzdělání i statutu akademické obce. Byla by možnost prospěchových, sociálních a ubytovacích stipendií, bezúročných půjček, splatitelných do několika let po vystudování.


4. Argumenty PRO zavedení školného

Jedním z předních argumentů podporující zavedení školného na českých veřejných 
a státních školách je zvýšení kvality. Potenciální zákazník (student) dokáže posoudit jednotlivé nabídky 

a rozpoznat tak kvalitní službu od nekvalitní a bude ne-ochoten zaplatit adekvátní částku. Pokud by si jednotlivé školy regulovaly školné samy, vznikla by mezi nimi větší konkurence a úroveň kvality vzdělání by se samovolně zvyšovala. To by přirozeně vedlo i ke zvýšení úrovně středních škol a výsledků středoškolských studentů, kteří by chtěli na VŠ nastoupit a případně dostat i prospěchové stipendium.

Posílení autonomie škol je dalším aspektem, k němuž by mohlo zavedením školného rovněž dojít. Když se do VŠ odvádí ze státního rozpočtu takové množství peněz, díky stoupajícímu počtu studentů (leč by bylo ideální, kdyby přidělených financí bylo více), chce mít stát v samotných univerzitách lepší orientaci, a tak nastávají další regule, kontroly a rostoucí byrokracie. Pokud by školné vytvořilo reálný příjem financí, posílila by se autonomie škol i postavení studentů. Školy by hospodařily samy svými vnitřními systémy, převážně 

z vlastních zdrojů, a oddálily by se řízení státu. Školství jako takové by se tak začalo více diverzifikovat 
a v jednáních o změnách či reformách by už se nemuselo spoléhat nutně na vládu, jelikož by VŠ podnikaly své kroky zcela nezávisle. Zároveň by si instituce o to více uvědomovaly potřebnost studenta, bez jehož financí by nemohly fungovat. Atmosféra, která má na univerzitách nyní tendenci panovat by se zřejmě velmi rychle rozplynula. Dlouhodobě výhodnější by bylo přijímat pouze studenty, jež školy nechají dostudovat. Nikoli přijmout podstatně větší množství uchazečů s vidinou větší dotace od státu, a následně těmto studentům udělat vyřazovací první semestry, aby se jejich počet zredukoval maximálně na polovinu, jelikož tolik absolventů daného oboru být každý rok nemůže. Tímto nastavením nyní upadá nejen prestiž univerzit, ale i jejich obraz v očích studentů, absolventů a široké veřejnosti.

To nás přivádí k dalšímu argumentu, jenž se zabývá přemírou absolventů. Zda je nebo není v současné době univerzitami chrleno až příliš vysokoškoláků, nechám posoudit každého zvlášť. Osobně bych se přemírou absolventů netrápila, jelikož je to pouze ukazatel toho, že průměrné vzdělání a standard se postupně zvedá, což je dobrou zprávou a také cílem EU. Spíše bych se pozastavila u přemíry nedokončujících studentů. Nezanedbatelné množství mladých dospělých často studuje s motivem oddálení povinnosti daně platícího občana, na místo s vyhlídkou titulu či kariéry akademika. Hlavní motivací se zde stává status studenta, který lze čerpat dle libosti až do oné hranice 26 let, po níž čas na vystudovaní už vypršel. Dá se předpokládat, že školné by takto motivované jedince mohlo eliminovat, jelikož z toho "zabíjení času" nic nemít, a ještě za něj platit, by se značně nevyplácelo. Lidé, kteří nevnímají vzdělání jako hodnotu a nechtějí získat titul s vidinou lepšího uplatnění, kariéry a intelektuálního obohacení by se sami vytřídili ještě před přijímacím řízením. Po investování do několika semestrů studia se studující bude snažit program dokončit, jelikož bude mít silnou motivaci ztráty nejen nenávratného času, ale i financí.


Vysoké školy by mohly více nabídnout. Vedle kvalitního vzdělání by byla na místě i "péče o zákazníka", obzvlášť co se týče větší nabídky služeb pro podporu studentů, pružnějšího reagování na reálné potřeby         a situace.

Ze stránky podpory studenta bychom se mohli podívat na příklad přístupu USA, kde je na univerzitách zcela běžné, možná až přemrštěné, poradenství všeho druhu, sociálního a kariérního v největší míře. Zde však vyvstává otázka, zda větší část školného nejde na administrativní a poradenské záležitosti, na místo toho, aby zajistila akademiky tvořící výuku.[10]


Dá se také očekávat, že VVŠ by mohly více navazovat spolupráce s firmami či institucemi z daných oborů. To by bylo výhodné pro obě zúčastněné strany, jelikož studentům by se naskytla možnost hladšího nástupu do zaměstnání a zaměstnavatelé by si potenciálního pracovníka zhodnotili ještě dříve, než se          o práci vůbec bude ucházet. U mnoha studentů by se tak vyřešil problém nejistoty z po-absolventské budoucnosti a dá se odhadovat, že i studium by se mírně poupravilo k obrazu, který je reálně potřeba              v následné praxi. 


5. Argumenty PROTI zavedení školného

Jedním z prvních kamenů úrazu při představě zavedení školného na VVŠ bývá předpoklad, že školné by se muselo pohybovat v řádech desetitisíců, aby mělo reálný význam, příspěvky od státu by musely zůstat stejné a rovněž tak počty studentů, u nichž je však, kvůli zavedení poplatků za studium samotné, předpokládatelný pokles. Školy by tak čelily menšímu zájmu uchazečů, absolventů by tak bylo také méně    a ideál zvýšení průměrného zvedání by se začal naplňovat o něco nesnadněji.

Velkou motivací pro bezplatné VVŠ je samozřejmě zvyšování úrovně standardního vzdělání. I když jsou školy financovány z daní občanů všeobecně, a někteří z nich terciárního studia nikdy nevyužijí,                          z vystudovaných jedinců a jejich poznatků těží celá společnost, jelikož vyšší vzdělaností úroveň může vést ke stabilnější ekonomice, většímu pokroku a dalším výhodám.

Problémem se zdají být i možné větší sociální nerovnosti ve vzdělávání, kterým se snaží předcházet                a eliminovat je nová Strategie 2030+. K nim by vedlo zadlužení studentů už v době studia či v době po vystudování, kdy budou půjčky splácet, jako se tomu stalo ve Velké Británii a USA. Zasažena by byla              i střední třída, která na stipendia nedosáhne a zároveň si nemůže dovolit zaplatit okamžitě celou částku školného. Starosti spojené s financováním studia vedou jak k sociálním, tak i ekonomickým negativům, mladá generace pociťuje větší stres, který se následně projevuje na jejich psychickém zdraví,[11] už ve spojitosti plánování budoucnosti, zda investovat peníze a několik let studovat s vidinou lepších možností nebo jít po ukončení středního vzdělání rovnou pracovat. Stavět mladé jedince do situace volení si mezi vyšším vzděláním a klidnějším životem bez stresu z dluhů hned na počátku produktivního věku, není zkrátka ideální ze žádného úhlu pohledu. Zvolí-li si první možnost, bude klesat vzdělanost. Zvolí-li si druhou možnost, budou mít těžší start v prvních letech práce, kvůli čemuž může nastat velký pokles podnikatelů, vzniku nových firem atd., jelikož tito jedinci nebudou mít peníze, a pravděpodobně ani odvahu financovat svůj byznys s počátečně nejistým příjmem. Zadlužení by mohlo mít na svědomí i snížení porodnosti, s níž to bude podobné jako s podnikáním, dítě si zkrátka nebudou moci, řádek let po škole, dovolit.[12] Jednoduchým výpočtem, věk na získání magisterského titulu je průměrně 25 let, pokud bude trvat dalších průměrně 5 let, než splatí své studium, dostáváme se na hranici 30 let. Na početí v tomto věku sice                 v současnosti není nic zvláštního, je však nutno počítat s klesající plodností a podobnými aspekty, jako může být například získání kariéry, finanční zajištění etc. Při splácení půjčky po vystudování taky nebudou mít výhodnou pozici, nadprůměrný plat nedostanou, jelikož ihned po studiu budou bez praxe                           a vysokoškolský titul také nebude zlatou vstupenkou, když ho budou mít 2/3 uchazečů.[13]

V současném systému VVŠ dochází spíše k podpoře střední a vyšší třídy, nejvíce znevýhodněným skupiny se nijak navíc nepomáhá, už tak je tedy u nich náročnější začlenění a nástup do terciárního vzdělání obecně. Zavedením školného by se šance na studium této společenské vrstvy zmenšila na minimum.


6. Uskutečněné diskuze

V rámci projektu Masarykovy debaty se dne 21. února 2012 uskutečnila v sále Břetislava Bakaly v Brně debata na téma zpoplatnění vysokoškolského studia. Pozváni byli 4 diskutující, na straně obhajoby školného usedla poslankyně Anna Putnová a ekonom David Münich, oponovala jim socioložka Tereza Stöcklová         a senátor Marcel Chládek. Podle hlasování posluchačů bylo na začátku debaty 31 % pro a 51 % proti zpoplatnění. Na konci debaty počet zastánců zavedení školného klesnul na 22 %.[14]

Před volbami do poslanecké sněmovny se strany obvykle ve svých volebních programech vyjadřují samozřejmě i k dlouhodobé podobě školství. Tak tomu bylo i před volbami do poslanecké sněmovny 

v roce 2017, levicové strany školné tradičně jednoznačně odmítly, a pouze strana TOP09 chtěla univerzitám zavedení školného umožnit.[15]

Debaty kvůli zavedení poplatků za studium vzbuzoval i bývalý rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek,           s argumentem, že bez zavedeného školného či zápisného se vysoké školy navrátí k elitářskému systému,        v němž bude mít možnost studovat jen malá skupina. Opačný názor zastával rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima, který v zavedení zápisného ani školného nevidí záchranu a pro příklad jmenoval naše sousedské země (Německo a Rakousko), jež školné zavádět zkoušely, ale po několika letech od něj ustoupily.[16]


7. Závěr

Zavedení školného na VVŠ v České republice není současným plánem a pravděpodobně nepřijde ani 

v blízké budoucnosti. Téma je to složité a obsáhlé, není proto jednoduché zaujmout jednoznačný postoj. Na situaci se nelze dívat černobíle, zpoplatnění může přinést výhody ale zároveň i v negativní podobě zásadně ovlivnit životy mnoha zástupců mladé generace. Osobně jsem stála spíše na straně pro uskutečnění, jelikož jsem byla přesvědčena o přínosu pozitiv do struktury institucí. Po hlubším rozboru problematiky se přeorientovávám spíše na stranu oponující a jsem skutečně na pochybách. Cíl zvýšení vzdělanosti, který je typický pro celou EU, se mi zdá rozumný a přínosný. Investice do vzdělávání je jedna z nejlepších investicí vůbec, a byla bych raději, kdyby se úroveň ISCED 5A, případně 5B, stala standardem, a případně více lidí pokračovalo dále na úroveň doktorských programů, než aby nám vzdělanostní úroveň klesla pod současný stav. Zdá se tedy, že argumenty proti zpoplatnění VVŠ jsou zásadnější ve formování naší budoucí společnosti, bude však potřeba dívat se na konkrétní situaci, v níž bude možnost projednávaná a systém školného tzv. "ušít na míru" dle aktuální potřeby, jelikož pružnost systému je jeden ze základních ukazatelů jeho funkčnosti.

Kdybych však měla přeci jen představit jakýsi ideální model, představovala bych si zpoplatnění předních vysokých škol, které by se určovaly například dle umístění v mezinárodní úrovni. Těchto pár škol, hypoteticky kupříkladu Karlova 

a Masarykova univerzita by byly zpoplatněny za účelem vytvoření prestižních institucí. Zbytek VVŠ, pokud by nedosáhl stejné úrovně, zůstane nezpoplatněný. K této teorii se přikláním, jelikož se domnívám, že by se tak dalo dosáhnout výhod obou variant s co nejmenšími zásahy do možností stávajícího systému.



[1] Zdroj dat: Eurostat. Dostupné na: https://evropavdatech.cz/graphs/chytreSkoly202005/dist/infografika5.php. [cit. 6. května 2021].

[2] Zdroj dat: Český statistický úřad.

[3] Brdek, M. & Vychová H. (2004). (s. 101).

[4] Brdek, M. & Vychová H. (2004). (s. 55).

[5] Jursa, J. (2019)

[6] Brdek, M. & Vychová H. (2004). (s. 76).

[7] Vysoké školy. (2011).

[8] Jursa, J. (2019)

[9] Jursa, J. (2019). Konkrétně na cca 950 000 Kč.

[10] V roce 2011 napsal pro Washington Monthly americký advokát Benjamin Ginsberg, že často podivující se rodiče zvyšujícím se cenám za univerzitní studium svých dětí, by nebyli příliš potěšeni při zjištění, že více peněz jde na komunikaci s administrátory a správci, nikoli na komunikaci s profesory. Tento poznatek trefně ilustruje, jak může vypadat nerozvážné hospodaření.

[11] White, G. B. (2015)

[12] Tématu dluhu a mladých Američanů z hlediska problematiky finanční náročnosti rodičovství se podrobně věnují v článku na stránkách The National Center of Biotechnology. Nau, M., Dwyer, R. E., Hodson R. (2015).

[13] Tento názor zastával i tehdejší ministr školství Jiří Havel (ČSSD), zmínil jej v rozhovoru pro Respekt. - Havlíček, D. (2008).

[14] Hromádková, M. (2012).

[15] Kosík, M. (2017).

[16] Novinky.cz (2016).


8. Zdroje

  • Brdek, M. & Vychová H. (2004). Evropská vzdělávací politika. Programy, principy a cíle. Aspi Publishing.
  • Černá, L. (2010, 26. duben). Podmínky studia na vysokých školách v České republice. VysokeSkoly.cz. https://www.vysokeskoly.cz/clanek/podminky-studia-na-vysokych-skolach-v-ceske-republice. [cit. 6. května 2021].
  • Český statistický úřad. Dostupné na: https://www.czso.cz/documents/10180/92010926/370002190701.pdf/8bb33a1b-3b62-42c4-9a8c-78e1d03d835b?version=1.0. [cit. 6. května 2021].
  • EDUin. (2019, 16. září). Vzdělávací systém je i nadále podfinancovaný, potvrzují data OECD. https://zpravodajstvi24.cz/absolventi-vs-skolne/.
  • Feřtek, T., (2015). Co je nového ve vzdělávání. Nová beseda.
  • Fryč, J., Matušková, Z., Katzová, P., Kovář, K., Beran, J., Valachová, I. Seifret, L., Běťáková, M., Hrdlička F., & kolektiv. (2020). Strategie vzdělávací politicky České republiky do roku 2030+. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
  • Havlíček, D. (2008, 26. květen). Školné: kdo je pro a kdo proti. Respekt. https://www.msmt.cz/reforma-terciarniho-vzdelavani/bila-kniha/skolne-kdo-je-pro-a-kdo-proti. [cit. 7. května 2021].
  • Hromádková, M. (2012, 12. března). Řečníci se přeli o zpoplatnění vysokých škol. Masarykova univerzita. https://www.em.muni.cz/student/2826-recnici-se-preli-o-zpoplatneni-vysokych-skol. [cit. 7. května 2021].
  • Jursa, J. (2019, 13. prosinec). Kolik stojí vzdělání? Srovnání škol doma
    a v zahraničí. Finax. https://www.finax.eu/cs/blog/kolik-stoji-vzdelani-srovnani-skol-doma-a-v-zahranici. [cit. 6. května 2021].
  • Kalous, J. & Veselý A. (Eds.) (2006). Vzdělávací politika České republiky
    v globálním kontextu
    . Karolinum.
  • Kosík, M. (2017, 4. říjen). Zavedení školného prostě není dobrý nápad. E15.cz. https://www.e15.cz/the-student-times/martin-kosik-zavedeni-skolneho-proste-neni-dobry-napad-1338092. [cit. 7. května 2021].
  • Nau, M., Dwyer, R. E., Hodson R. (2015, 1. červen). Can't afford a baby? Debt and young Americans. NCBI. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5231614/. [cit. 7. května 2021].
  • Novinky.cz (2016, 22. listopad). Školné na VŠ? Bek oživil debatu, ale podporu to nemá. https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/skolne-na-vs-bek-ozivil-debatu-ale-podporu-to-nema-40015643. [cit. 7. května 2021].
  • Vysoké školy. (2011, 6. červen). Jak studovat ve Francii. https://www.vysokeskoly.cz/clanek/jak-studovat-ve-francii. [cit. 6. května 2021].
  • White, G. B. (2015, 2. únor). The Mental and Physical Toll of Students Lons. The Antlantic. https://www.theatlantic.com/business/archive/2015/02/the-mental-and-physical-toll-of-student-loans/385032/.[cit. 6. května 2021].
Vytvořte si webové stránky zdarma!