Tak jsem si říkala, že jsem toho za ten poslední rok napsala tak málo, že se další výročí snad ani nehodí připomínat. Pak jsem ale připomněla sama sobě, kolik se toho za ten poslední rok odehrálo.

Rok se s rokem sešel a tak tu jsou další, opět v zásadě nepodstatné detaily, které dělají mě mnou. Informace, které asi vůbec nepotřebujete, ale (kdo ví proč) chcete vědět. Formát spíš pro pobavení než pro obohacení mysli, to ale pochopili asi všichni už z nadpisu. Haha.

Dnešek je pro mě maličko speciální. Tenhle blog, můj maličký počin, dnes slaví jeden rok. A i když vztah mezi námi není vždycky na jedničku, i když ho obzvlášť v poslední době zanedbávám víc, než je mi milé, pořád tu pro mě je. A pro vás všechny stejně tak. Jako připomínka toho, že máte dělat, co jen chcete. Bez ohledu...

Vcelku nepodstatné detaily, které dělají mě mnou. Informace, které asi vůbec nepotřebujete, ale (kdo ví proč) chcete vědět. Formát spíš pro pobavení než pro obohacení mysli, to ale pochopili asi všichni už z nadpisu. Haha.

V úplně spodní přihrádce jedné mé skříně sídlí velká, látková, béžová krabice. Je fakt pořádná, a taky pořádně těžká. Ubytovala se v ní totiž sbírka časopisů. Módních. Z doby, kdy jsem byla prakticky dítě, a svět módy mě fascinoval. Milovala jsem pěkné šaty, nejnovější kolekce, úhel fotek, výrazy modelek, a odvahu stylistů při jednotlivých...

Jedním z mých největších strachů je obava, že bych na tomto světě, v tomto životě, nemohla být se svými dětmi. Raději to vůbec nechci říkat nahlas. Respektive nechtěla jsem, teď na to už možná nastal čas... Je to tak intimní, a tak osobní, že musíme jednoduše být na stejné vlně, abychom se pochopili.

Ten neskutečný a neutichající pocit tlaku. Z toho, co bychom měli obecně, kde a kdy bychom měli být, co mít, co nemít, co dělat a co naopak nedělat vůbec. Co studovat, jak dlouho, kde pracovat, dělat kariéru, cestovat, slušně vydělávat, ale nebýt zahleděný do peněz, hlídat si biologické hodiny a nejlépe se u toho po celou dobu usmívat. Užít...

Jaká je Generace Z, co je pro ni typické, co naopak nesnáší a jak na ni třeba s reklamou? To a mnohem víc z pohledu mého 21 letého já.

Přibližně (silnější) polovina na Zemi jsou ženy. A pokud nenastane nějaký problém, tahle polovina má každý měsíc přirozenou periodu. Předpokládám proto, že opravdu není potřeba se tomuto tématu vyhýbat, tabuizovat ho, nebo jednoduše předstírat, že neexistuje. Existuje, je to velká část našich životů a všichni to víme. Tak prosím nedělejme toxické...

Na oběd, večeři, na pracovní schůzku, na setkání s kamarády nebo na skleničku s partnerem...